STŘEDOZEMÍM PO SEZONĚ PLOUTI: ROZPOLCENÝ KYPR

Ano, takové to je: řecko-turecké nemilování. Porce veletuctu vzájemných důvodů, nastřádaných za mnohá století, ba i tisíciletí. Tam teď míříme, za zády necháváme Izrael a jeho četná trápení.
- – -

Cyprus, tam tedy jen necelý jeden den pobydeme, víc se kypřit nebudeme. Co o tom ostrově vlastně víme? Že je ten největší ve východní části Středomoří. Jeho velikost je nesporná: 9.251 km2, což v porovnání s Českou republikou s 78.864 čtverečními kilometry je zanedbatelný trpaslík. A oprávněně zmenšený se nám projevuje svým politickým, hospodářským, jazykovým, kulturním, prostě všemožným rozpolcením, k němuž došlo k roce 1974. Začněme od začátku – neboli od antiky: kdysi majetek Říma, poté císařství byzantského. Křižáci se Kypru zmocnili v roce 1191, Ottoman Empire neboli Turci tam začali vládnout v roce 1571, po nich to v roce 1878 převzali Britové do správy a v roce 1914, době první světové války, do vlastnictví . Po druhé světové válce, s dohasínáním britského kolonialismu – říše, nad níž slunce nikdy nezapadalo a po takovém vítězství v roce 1945 přestalo téměř vycházet, Kypr získal nezávislost v roce 1960, v němž za presidentování Antonína Novotného se ČSR obohatilo písmenem S jako důkazu o dosažení kýžené mety socialismu. Onomu vyhlášení nezávislosti se bránila turecká menšina ostrovanů. Vzdor takovému úsilí vznikla KYPRIAKI DIMOKRATIA řecky a
KIBRIS CUMHURIYETI turecky, snad jsem akurátně odslabikoval. Celkový počet obyvatelstva podle oficiálního odhadu 2013: 1,1 milionu, z toho Řeků 77% a Turků 18%.Je to rozdělení hodně nerovnoměrné: řečtina je mateřštinou pro téměř čtyři pětiny obyvatelstva, považující se za křesťany ve své východní ortodoxní variantě, a zbývající necelá pětina je turecká a muslimská. Konflikt Severu proti jihu nepostihl jen Ameriku.

Ostrov je tradičně rurální a zemědělství se věnuje daleko větší procento turecké komunity. Dochází k pokračujícímu posunu, přesunu tempa rozvoje, z tureckého severu na řecký jih. Hospodářský rozvoj je viditelný nejen v zemědělství a turismu, ale i energickým rozvojem loděnic, zahraničního obchodu, značnou mírou ve finančním sektoru, vytváří se “a major offshore banking center”, též zrod příležitostí k peněžním machinacím, útulku a praní špimavých peněz, k šejdířským iniciativám, všelijakým lumpárnám.
- – -

Začátkem šedesátých let začal růst počet násilných řecko-tureckých incidentů a na řecké straně bažení po enosis – sloučení s mateřskou zemí. Této preferenci se s podporou turecké vĺády též ostře bránila turecká ostrovní menšina. Její představitelé se přestali podílet na společném vládnutí tuze již rozkmotřeného národa. Došlo k vytvoření tzv. Turkish Cypriot Provisional Administration. Na Kypr dorazily “modré přilby” – U.N. Peace Keeping Force, vznikly ochranné enklávy, druh iniciativ, v nichž se pramálo vyznám. Byla to dekáda obtížné disharmonie a ošklivých násilných aktů: řecké posazování unitární formy státu , v konfliktu s nemenší tureckou prioritou federálního modelu. S tímto dosavadním vyřešením: V červenci 1974 zásah řecké armády a vojenský převrat. V únoru 1975 vyhlášení separátního státu Turkish Republic of Northern Cyprus. Nynější situace: Kypr jako legitimní subjekt je uznán všemi členy OSN, s jednou výjimkou. Tou je Turecko, uznávajicí onu severní separátní odnož, kterou nikdo jiný neuznává. V kurzu výuky mezinárodního práva jsem uváděl jeden existující precedent z třicátých let, v souvislosti se španělskou občanskou válkou. Tehdejší španělská republika krátkého trvání vydávala občanské průkazy, cestovní pasy, k pramalému užitku jeho držitelů. Jejich právoplatnost uznávaly ve světě pouze dva státyJugoslávie a Mexiko. Pouze mezi těmito dvěma byly k legitimnímu použití.

Hlavním městem Kypru obou vlád – uznané i neuznané – je Nikosie (s dvojím oficiálním označením Nicosia a Lefkosia) jíž probíhá dělící greenline – zelená hranice, na níž jsem ale neměl možnost se podívat a podat zprávu , jak je bytelná, zda v podobě někdejší berlínské zdi, či jen něco spíš pouze teoretického. Kloudnou odpověď nenacházím ani na podrobných mapách, které například zřetelně a jinobarevně označují dvě ostrovní oblasti jako “Sovereign Base Area (U.K.)”
- – -

Dorazili jsme do přístavu s rovněž dvěma jmény – Limassol a Lemesos. Pyšní se hradem, v němž se v roce 1191 údajně ženil heroický Richard the Lionheart s Berengariou z Navarry, a v místní pevnosti vězeňské kobky sloužily svému původnímu převýchovnému účelu až do roku 1950. Druhou pamětihodností je deset kilometrů dlouhý pobřežní park. Tam jsem dlouze poseděl s českým našincem, s nímž jsem se před lety, ještě za apartheidu, seznámil v Jižní Africe.Tentokrát mě s manželkou v přístavu vyzvedl, své rodině představil a odvezl k mohutnému popovidání. To uvedu informací, že Kypr, vzdor své pošramocené pověsti, získané praním špinavých peněz a podobným šejdířstvím, činil dobré skutky poskytováním příležitosti k uniknutí z totalitní klece. Však leckdo z naší domoviny touto cestou unikl z normalizace.

Seznamujeme se s oním Limassolem – Lemesosem, zakoupili nepotřebnosti v sympatickém obchůdku s ruským personálem, v pouliční restauraci pojedli a popudily obsluhující řeckou panímámu. Má manželka ji totiž požádala o tureckou kávu a dostalo se ní odpovědi , že něco takového oni nevedou.
Našinec, mnou zde jménem nepředstavený, mě poučil o tamějším stavu věcí. Prstem zamířil na mouchu, která na můj rukáv právě usedla , a správně řecky zareagoval obviněním, že Turci to zavinili. Toť esence ostrovního problému.

Takto málo a vlastně i hodně jsem se poučil. Dobrý důvod tam zas někdy zavítat.